O psech

Užívateľské hodnotenie: / 2
SlabéDobré Ohodnotiť

Sedím a přemýšlím v křesle v mém mysliveckém pokoji.Úkosem zachytím pohyb z druhého křesla, kde se pohodlně, s tlapami vystrčenými kolmo nahoru a s mrskajícím se konečkem oháňky pevně přitisknuté na břiše provaluje krásná bílohnědá osmiletá fenka malého musterlandského ohaře. Její pysky se ohrnují nahoru, jako při širokém úsměvu a její pohled se zářícími světly mě láká k pohlazení a k účasti na naší dlouholeté hře na provalovanou a tím i občasného potvrzování našeho vzájemného kamarádství.Jinak běžné hlazení nijak nevyžaduje a když je toho víc, tak se mu spíš vyhýbá.Nyní to ale znamená ve své podstatě její žádost se nad ní sklonit.Její pérující tlapy se ihned opřou lehce o mé tváře a fenka začne vydávat za velikého nakrucování blažené kňučení, při kterém ji musím hladit na mírně chlupatém bříšku.Vypadá to, jako by si se mnou povídala a potřebovala mě cosi důležitého a právě teď v tom jejím psím jazyku, sdělit .Nedělá to ale pokaždé, jen má tak někdy potřebu se   přesvědčit o naší vzájemné psí a lovecké lásce.

    Je to tak-bez loveckého psa je myslivec pouze poloviční myslivec - tak to přece hodnotí i staré myslivecké pořekadlo. Mohu z vlastní dlouholeté zkušenosti potvrdit, že je to z tohoto pohledu velká pravda.Se psem , dobře vycvičeným , zažije člověk víc, než kdokoliv jiný.Zde vám objeví hnízdo skřivana, tam zase navětří bažanty, o kterých si myslíte , že se tady již nevyskytují. A to nemluvím o dohledáván zvěře a práce se škodnou.V tomto ohledu by se daly napsat celé romány.A ty zážitky!

     S nevycvičeným psem ale žádnou díru do světa neuděláte.Znám myslivce, kteří sebou raději ani psa ven neberou, protože, jak ho vypustí je beznadějně pryč a dá jim pak velkou práci ho vůbec najít.V lepším případě se alespoň po několika hodinách objeví někde v místech odkud byl vypuštěn, nebo dojde sám domů, k chatě nebo autu.Nebo táhnou, uvázaní celou pochůzku pána na vodítku a to dovede  otrávit jak celou procházku ale i úplně vyčerpat majitele.

     Tím vůbec nemám v úmyslu a taky nechci nikoho od držení psa odradit.V tomto případě je lepší se s někým poradit a docvičit některé návyky, které psovi chybí a nám potažmo otravuje jejich absence myslivecký život.Pak už je to jen většinou radost se se svým psem podělit o takové zážitky, které lov a myslivost nabízí.

    Mít psa znamená také mít na druhé straně i neustálou starost.Takovou trvalou je třeba krmení.Jednou žere jak tank. Pak  zase jen uzobne a člověk musí přemýšlet , co se s ním děje.

    Nedá se odjet na jakoukoliv dovolenou, protože víte , že potvory přestávají po dvou dnech  vaší nepřítomnosti žrát, i když je krmí dcera, na kterou jsou od malička zvyklí.Pravidelně mě to dělaly všechny fenky, které jsme doma měli. Proto bylo možné jet na dovolenou bez psa nejvíce na jeden týden.To se dalo vydržet a krátká hladovka ještě nikomu neuškodila - spíš naopak.

Nebo s ním a to znamená opět starosti, protože musíte hledat nocleh tam kde to dovolí i vašemu miláčkovi.

    Mít psa znamená také mít sem tam i vztek.To když zrovna někam uteče po zvěři a vy už máte být další tři hodiny někde jinde, než se potvoře uráčí konečně dojít. Nebo vám něco splaší, na co čekáte několik hodin nebo i několik dnů i týdnů.

    “Velkou radost“ máte třeba když najde hnízdo nějakého zpěvného ptáka. Než stačíte něco udělat, skočí tam alespoň předními tlapami.Samozřejmě tak drobná tělíčka to nevydrží a máte hned několik ptáčat zamordovaných protože je zakazujete chytit alespoň na krajíček do mordy.

    Ještě lepší je, když se najednou někam ztratí a vzápětí se objeví se širokým „úsměvem“.Je na něm vidět doslova blaho a uspokojení.Vás však všechno přestane bavit, protože na to příjdete ihned , jak se přiblíží a snaží se o vás jen trochu otřít , jako z největšího kamarádství.Okamžitě zjišťujete, že psisko děsně smrdí – ale jak! To je zcela určitě někde v okolí pěkně rozložená mršina  něčeho - v tom lepším případě a váš miláček měl zrovna teď potřebu a velkou příležitost se důkladně „navonět“.Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že nejhorší jsou však leklé a rozložené ryby.I když psisko doslova vyperete, smrdí pořád stejně.Pokud ho pohladíte , nedostanete ten pach dlouho z dlaní.

   Bezva zážitek, zvlášt pro ženy je v případě, že se váš miláček potuluje  kolem chaty nebo na zahradě a sem tam hrabe myši.To dělá téměř každý pes.Horší je, když se najednou přižene odkudsi a vypadá to, že má plnou mordu - v tom lepším případě.Když se chcete podívat, co tam vlastně drží, vypadne vám do dlaně nejméně pět malých myšiček, důkladně proložených slinami ale živých.V tom horším případě čouhá už jen ocásek velké myši.Jak to chcete celé vyndat z mordy, miláček co nejrychleji polkne aby mu  tu myš nikdo nevzal a je na to rata v něm.., přece přišel jen  ukázat, jaký je lovec.

   Stojí to však zato, když vás má pes rád a vidíte, jak se snaží se o vás alespoň otřít, nebo olíznout ruku při jakékoliv příležitosti.Je to kamarád napořád.

     Je to také jediné zvíře, které po spravedlivém i nespravedlivém  výprasku je ochotné  k vám vlítnout radostí do klína s vědomím , že se už na něj nezlobíte a nenosí v sobě proti vám žádnou zlobu ani nenávist.

    Horší je to s cizími lidmi.Zde si naopak velice dobře a celé roky „pamatuje“  s myšlenkou na velikou pomstu.Můžete se spolehnout, že si určitě vzpomene a bude také konat.Výsledkem jsou roztržené kalhoty nebo i něco horšího, co vás s jistotou vždy silně překvapí, protože to už vůbec neočekáváte.

    Zajímavé jsou také jejich proměny.Pohodlná a hodná fenka, která jde za každým i úplně cizím člověkem a která si zvykne přes zimu spát ve sklepě v domě a proto je trochu zchoulostivělá, se stane po vyložení z auta v revíru najednou velkou šelmou.

     Nevadí jí v případě možnosti jakéhokoliv lovu ani zima nebo mokro.Sleduje neustále všechny stopy, vrčí na lidi , kteří prochází okolo vašeho úlovku, chaty nebo někde v dálce a chová se úplně jinak než doma.

  Někteří psi , jakmile mají svůj úlovek-potažmo svůj-pánův, změní se v hrozné šelmy, které nedovolí ani kamarádovi, kterého dobře znají, na úlovek sáhnout.Většinou se nikdo nesmí přiblížit více na jeden až dva metry.Jsou ochotní pokousat v tomto případě kromě pána kohokoliv.Ještě horší je to s cizími psy.Při jejich i bezděčném přiblížení, třeba s pánem na vodítku,  vznikne v okamžiku o úlovek rvačka na život a na smrt.

     Jestliže  se setkají v revíru se zvěří a hlavně se  škodnou, jsou jak vyměnění.

Bezhlavě se na ni vrhají  a pokud to jde, bez milosti zakusují.Nikdo by to do tak milého a hodného psíka, ležícího líně a oddaně  na křesle, neřekl.